HODNOCENÍ SEZÓNY 6+1: Pavel Vařil - trenér mladších žáků

V dalším díle našeho seriálu Hodnocení sezóny 6+1 zaostříme na mladší žáky, které trénuje Pavel Vařil. Zkušený matador, který i v 37 letech stále válí v dresu A týmu Olympie v krajském přeboru, může být s podzimními výkony svých svěřenců velmi spokojen. Mladší žáci Olympie jsou na druhém místě I.A třídy s tříbodovou ztrátou na vedoucí tým, spojené družstvo Větrovy + Sezimovo Ústí.

V čem Vářa spatřuje nejsilnější stránku svého týmu? A jak si užívá svou stále úspěšně pokračující kariéru aktivního hráče? Čtěte v našem 6+1.

1) Jak hodnotíte Vaše postavení v tabulce? Splnila podzimní část Vaše očekávání?

Na umístění jsem osobně u dětí nikdy nehrál a ani nijak významně nekoukal. Nicméně samozřejmě vnímám, že máme dobré výsledky a v tabulce jsme, myslím, druzí. Víc mi vždy šlo a jde o to, co kluci umí a jak se zlepšují. To je pro mě důležitější. To se plní, a proto jsem s podzimem mladších žáků nadmíru spokojený.

2) V čem Vás mužstvo nejvíce potěšilo? Co byly jeho silné stránky?

Navážu na první odpověď. Kluci mě opravdu potěšili, jak trénují, v jakém počtu, v jakém nasazení a to je vidět i v zápasech. Nejsilnější stránkou je podle mě jejich universálnost. To znamená, že většina jich je schopná zápas odehrát na každém postu v sestavě. Samozřejmě někomu to už sedí na určitém postu více, ale většinou, ať dám kluky kamkoliv, tak tam odevzdají maximum a v pohodě to odehrají.

3) Podívejme se na první polovinu soutěže také z té druhé stránky. Čím Vás naopak Vaši svěřenci příliš nepotěšili nebo dokonce zklamali?

Jediné zklamání byl zápas na Dobré Vodě. Tam to byla naprostá katastrofa. Hlavně kluci, kteří náš tým normálně táhnou, v tomto utkání naprosto zklamali. Taky si myslím, že je to jediný zápas, po kterém jsem v šatně byl opravdu nasranej, vytočenej, zlej a kluci to taky dostali ode mě docela sežrat, jak se říká. Přístupem v tomto zápase jsem byl opravdu zklamaný. Na druhou stranu, jejich reakce v tréninku a v dalších zápasech byla skvělá. Jinak není nic, co bych vytknul.

4) Pokud byste měl vybrat zápas, který byste označil jako nejpovedenější a který naopak skončil propadákem, jaké by to byly?

Povedené byly všechny, které jsme vyhráli. I zápas s Větrovy/Sez. Ústí, co se prohrál, byl za mě v pořádku. A propadák jsem popsal v předchozí odpovědi.

5) Jakou plánujete zimní přípravu a s jakými cíli půjdete do druhé poloviny sezóny?

Zimní příprava bude standardní. Tréninky ve sportovní hale. Občas zimní turnaj ve sportovní hale. Občas domluvíme nějaký zápas na umělé trávě. Trénování přes zimu je tady v Týně bohužel trochu zoufalství. Nemáme umělku. Do haly se dostaneme jednou v týdnu, na hodinu a půl. A to ještě máme halu napůl se staršími žáky. Když se sejdeme všichni, je nás tam skoro třicet a to je opravdu moc. Nic s tím ale neuděláme. Tak to je. A jinak to ještě asi nějakou dobu nebude.

6) Kdo z Vašich svěřenců Vás oslovil natolik, že byste ho zvolil jako nejlepšího hráče podzimu Vašeho týmu?

Nebudu jmenovat jedince. V tomto týmu by to opravdu nebylo fér. Většina kluků je na stejné úrovni. A teď bez okolků říkám, že za celou dobu, co trénuji v Týně mládež, neměl jsem lepší, vyrovnanější a talentovanější kluky. Jejich tréninková morálka byla vynikající. Za to patří dík i rodičům. Opravdu je radost s tímhle týmem pracovat. Kluci se i v zápasech prezentovali jako tým. A teď to nemyslím jako to pověstné klišé.

Bonusová otázka: Během podzimu jste si jako hráč vyzkoušel prakticky všechny fotbalové posty. V áčku nastupujete jako obránce, v béčku jste si zahrál v záloze, v útoku a jedno utkání jste dokonce odchytal jako brankář. Která z těchto pozic Vás nyní nejvíce baví?

Zajímavá otázka, složitá odpověď. Celý fotbalový život hraji tam, kam mě dá trenér. Nikdy jsem si post nevybíral. Samozřejmě, že s přibývajícím věkem má člověk nějakou pozici a může si dovolit k tomu říct svoje. Já to nikdy neřeším. Fotbal mě baví jako hra. Tam, kde jsem potřeba, tak nastoupím. V 37 letech můžu být rád, že je o mě vůbec ještě zájem :-).

Kdybych si měl vybrat opravdu jeden post, tak bych musel asi odpovědět útočník. Branky jsou kořením fotbalu a útočník jich většinou dává nejvíc. Pár se mi jich v životě dát povedlo. Se svojí zhoršující se dynamikou (jestli někdy nějaká vůbec u mě byla... :-) ), je pro mě teď asi i lepší ten stoper a baví mě to. Na halva se necítím. Nepovažuji se za fotbalistu, který by měl vymýšlet a nějak tvořit hru. No a až budu asi úplná stojka, tak se třeba kruh uzavře a já skončím v bráně jako na začátku :-).