HODNOCENÍ SEZÓNY: Pavel Vařil - trenér starší přípravky

Fotbalový podzim máme za sebou a jak už bylo avizováno, nastává období bilancování a hodnocení. Na webu FK Olympie si postupně budete moci přečíst, jak podzimní část sezóny viděli trenéři jednotlivých mužstev FK Olympie.

Všem trenérům jsme položili tradiční "posezónní" dotazník a jednu extra otázku pro každý tým.

Jako první zhodnotí podzim 2013 trenér starší přípravky - Pavel Vařil:

Podzimní část sezóny 2013/2014 je za námi, splnila očekávání, se kterými jste do ní šli? Panuje s konečným postavením v tabulce spokojenost?

Abych řekl pravdu, je mi svým způsobem jedno, jak si stojíme v tabulce. Mým hlavním cílem bylo, je a bude, aby se kluci naučili hrát fotbal jako takový. Není pro mě úplně podstatné, jestli zápas vyhrajeme nebo prohrajeme. Nechci, aby to vyznělo tak, že když prohrajeme, tak mi to nevadí. Samozřejmě mi to vadí, nesnáším porážky! Myslím si ale, že jestli budeme už v tomhle věku honit výsledky, nikdy nebudeme mít možnost vychovat pořádného fotbalistu. U takhle malých dětí je prvořadé, aby se naučily základy fotbalu. Hlavně pracovat s balonem, přihrát, naběhnout atd. A až tohle budou umět, tak můžeme začít řešit nějaké výsledky. Jinak jsem ale samozřejmě s umístěním spokojen, to určitě ano.

Jaké byly nejsilnější stránky Vašeho mužstva a kde Vás naopak nejvíce tlačila bota?

Když budu mluvit o zápasech, nejsilnější stránky jsme měli dvě: Martina Černého a Kryštofa Kleina. Nešly nám začátky zápasů, to je asi ta největší bota, co nás tlačila.

Který byl nejvíce krizový moment během podzimu?

Takový si nevybavuji.

Jediné, co se mi úplně nelíbilo a na co bych chtěl touto cestou apelovat, je to, že někteří rodiče, kteří se chodí koukat na zápasy, si neodpustí trénování svých dětí během zápasů. Buď přímo během utkání, nebo v poločase klidně přijdou na hřiště a říkají svým dětem všelijaké pokyny atd. Já bych chtěl poprosit (a několikrát jsem to přímo říkal) rodiče o jednu věc. Trenérem starší přípravky jsem já a mimo jiné chci, aby se děti naučily poslouchat pokyny trenérů a respektovat tak autoritu. Jestli má rodič jiný názor na předváděný fotbal, může ho samozřejmě říci přímo mně po zápase, ale neměl by ho křičet rovnou na hřiště. Může pak nastat situace, kdy já řeknu klukovi, ať běží doprava a táta na něj řve, ať běží doleva. Co ten kluk má potom chudák dělat? Proto prosím rodiče: nechte trénování na mně, můžete si v klidu sednout na tribunu a děti povzbuzovat jako jejich fanoušci. Za trénování jsem ale skutečně zodpovědný pouze já. Nemyslím to nijak špatně, věřím, že to určitě bude jen ku prospěchu věci. Děkuji.

Jinak ale děkuji všem rodičům za to, že s klukama chodí a jezdí na zápasy. Patří jim za to velký dík!

A který moment se Vám naopak vryje do paměti jako ten nejkrásnější?

Krásné jsou všechny momenty, co se povedou. Každá povedená akce. Když si kluci přihrají, nebo udělají něco tak, jak se učíme, to jistě potěší. To jsou momenty, na kterých v přípravce záleží.

Kteří hráči Vás nejvíce potěšili?

Potěšili mě úplně všichni, nechci tu kluky jmenovat. Referáty jsme na webové stránky Olympie dávali po každém utkání, takže si mohl každý přečíst, kdo kdy zazářil. Já bych chtěl klukům především poděkovat za odvedenou práci a za to že chodí trénovat v hojném počtu. A chtěl bych všem dětem slíbit zápas proti maminkám, který bych chtěl udělat někdy před Vánoci. Takže klucí, už maminky přemlouvejte, protože je mi jasné, že jich půlka nebude chtít přijít J

+ 1 speciální otázka: Vaši svěřenci obsadili skvělé třetí místo, přesto neusínáte na vavřínech a i po sezóně trénujete dvakrát týdně. Lze to chápat tak, že chcete kvalitně potrénovat a na jaře útočit na první příčku?

Jak už jsem říkal, vůbec mi nejde o první příčku. A podle toho duchu taky budu přistupovat k jarní části soutěže. Chtěl bych dát větší prostor klukům ročníku 2004 a 2005, protože právě na nich to bude stát příští roky. Chtěl bych, aby s námi začali více chodit i kluci od trenéra mladší přípravky Honzy Meidla, třeba Ondra Voneš, Filip Hudeček nebo Marek Pešta. Jsou šikovní, tak ať to zkouší i mezi staršími. Potrénovat určitě chceme a taky potrénujeme, ale jak jsem říkal, hlavní cíle jsou úplně jiné než první příčka.