HODNOCENÍ SEZÓNY: Jiří Klička, trenér B-týmu FK Olympie

26.11.2014 10:41

Pokračuje náš seriál HODNOCENÍ SEZÓNY OČIMA TRENÉRŮ FK OLYMPIE. Po hodnocení Petra Novotného, trenéra A-týmu, přichází na řadu pohled na výkony béčka FK Olympie, kterého se ujal jeho trenér Jiří Klička. Týnský B-tým si po sestupu z okresního přeboru klade ve III. třídě ty nejvyšší ambice a usiluje o návrat zpět. Na podzim se Olympii „B“ většinou dařilo roli favorita splnit, pár klopýtnutím se ale nevyhnula a v tabulce jí tak patří třetí příčka s pětibodovou ztrátou na vedoucí Boršov.

V rozhovoru s Jiřím Kličkou přinášíme detailní rozbor sezóny. Trenér B-týmu se zamýšlí také nad tím, jak se mu během jediného roku podařilo proměnit tým v rozkladu ve fungující mančaft s dobrou tréninkovou morálkou a kádrem více než dvaceti hráčů.

 

Podzimní část sezony 2014/2015 je za námi, splnila očekávání, se kterými jste do ní šli? Panuje s konečným postavením v tabulce spokojenost?

S postavením v tabulce jsem vcelku spokojen, s bodovou ztrátou na vedoucí tým soutěže však ne, proto podzimní část soutěže splnila má očekávání pouze částečně!

 

Jaké byly nejsilnější stránky Vašeho mužstva a kde Vás naopak nejvíce tlačila bota?

Našimi nejsilnějšími atributy byly jednoznačně fyzická připravenost a vnitřní síla mančaftu. Naopak bota nás nejvíce tlačila tradičně v proměňování gólových šancí, kterých jsme si vytvářeli v téměř každém utkání víc než dost, a také v osobní nedisciplinovanosti některých hráčů!

 

Který moment byl během sezony nejkrizovější?

Z mého pohledu určitě zápas v Boršově, kde jsem měl obavy, vzhledem k dění na hřišti, abychom utkání vůbec dohráli a nepřišli o ještě více hráčů, než pouze o jednoho vyloučeného!!! Tam to opravdu hrozilo inzultací rozhodčího Špeliny, poté co s námi předváděl! Na druhou stranu je potřeba také říci, že jsme mu neproměňováním šancí i vlastní nedisciplinovaností, a to včetně mne, roli značně ulehčili!

 

A který moment se Vám naopak vryje do paměti jako ten nejkrásnější?

Těch bylo několik. Začal bych přístupem hráčů k tréninkům, to mne překvapilo opravdu moc. Kluci si sami dokázali, že když poctivě potrénují, tak se výsledky dostaví! Se žádným ze soupeřů jsme fyzicky neodpadli, ba naopak byli jsme to my, kdo tahal v závěrech zápasů za delší konec provazu. To je obrovská změna oproti jarní části loňského ročníku! A tréninková morálka vydržela klukům nejenom v přípravě před sezónou, ale i po celý podzim! Za to chci všem hráčům poděkovat.

Dalším moc příjemným okamžikem podzimu byl výkon Jardy Broma při utkání v Lipí s tehdejším lídrem soutěže. Nerad vyzdvihuji výkony jednotlivců, protože fotbal je sport kolektivní, ale v tomto případě musím udělat výjimku, která potvrzuje pravidlo. Byl to prostě jeho zápas, útočil, bránil, vstřelil oba naše góly a největší měrou se zasloužil o bodový zisk z tohoto utkání! Jistěže by to nedokázal bez podpory zbytku mančaftu, ale v tomto zápase to byl právě on, kdo hnal až téměř freneticky zbytek týmu za ziskem bodů!

No a v neposlední řadě považuji za krásný okamžik podzimu i závěrečnou dokopnou, kterou jsme si, jak doufám, všichni parádně užili!

 

Kteří hráči Vás nejvíce potěšili?

Potěšili mne všichni hráči, kteří se snažili odvést na hřišti i při trénincích maximum! Ale pokud bych měl říct jedno jméno, tak opravdu hodně mne potěšil návrat Jardy Kunce do týmu. Je to přirozený lídr a celý mančaft za ním stojí!

 

Jaký je Váš recept na proměnu béčka? Narážím na to, že béčko, které ještě loni na podzim jelo na zápas v 8 lidech, má nyní kádr 20 hráčů a Vy musíte dělat nominace na zápasy…

Nejedná se o žádný recept, spíše je to taková skládačka, která do sebe začala postupně zapadat. Začalo to téměř před rokem, kdy za mnou přišlo několik i bývalých mladých hráčů s návrhem, jestli bych šel k „béčku“ trénovat, že by se zase zapojili. Ty kluky jsem znal od žáčků nebo od dorostu a věděl jsem, že určitě mají týnskému fotbalu co dát! Přesto to pro mne nebylo i vzhledem k mému zaměstnání jednoduché rozhodování. Když jsem však po určité době souhlasil, začaly věci nabírat spád. Dalším krokem bylo přesvědčit hráče, kteří byli na různých hostováních, aby se vrátili zpět do Olympie a pomohli nám se záchranářskými pracemi. Hráče se mi přesvědčit podařilo, zachránit „béčko“ v okrese však bohužel nikoliv! To byla pro nás všechny docela bolestivá rána a já začal mít obavy, aby se kádr, tak pracně sestavovaný dohromady, zase nechtěl rozutíkat na hostování! Naštěstí kluci zůstali a já mám před každým zápasem starosti, na rozdíl od mých předchůdců, kteří se potýkali s nedostatkem hráčů, komu sdělit nepříjemnou zprávu, že se nedostal nejenže do základu, ale ani na lavičku jako náhradník! A to se může vystřídat až pět hráčů!!! Věřte mi, že říkat něco takového klukovi, o kterém vím, že poctivě trénuje, snaží se a nic neošidí, není nic příjemného ani pro mne! Proto se snažím, aby se tito hráči nějakým způsobem měnili! Vždyť samotný kádr „béčka“ nyní čítá na dvacítku hráčů, k tomu si připočtěte dva až tři pendly z „áčka“ a přetlak v mančaftu máte obrovský! A to ještě neberu hrát dorostence, kteří by si už také zasloužili, aby se začali otrkávat v dospělém fotbale. Tam máme dalších pět-šest potenciálních hráčů – Maruška, Ille, Hejpetr, Novotný – ti s námi můžou nastoupit okamžitě! Jsem však rád, že kádr je tak široký. Můžou přijít zranění či vyloučení nebo také pracovní zaneprázdnění a je dobré vědět, že je kam sáhnout! Navíc tento kádr je hodně mladý, a pokud vydrží pohromadě a bude poctivě trénovat, bude i fotbalově růst! V klukách je veliký potenciál do budoucna. V neposlední řadě jsem moc rád, že s tím vším mi pomáhá můj bratr Martin, který je mojí pravou rukou. Stará se o věci okolo mančaftu, dělá pomezního rozhodčího při našich zápasech doma i venku a i on je nedílnou součástí tohohle týmu. I jemu patří nejenom můj dík.