HODNOCENÍ PODZIMU - Jiří Klička: "Doufám, že se v jarní části jak herně, tak především výsledkově zvedneme."
Povedený podzim vypadá jinak. Béčko FK Olympie prožilo až na pár výjimek mizernou první polovinu sezóny. Bronzový tým z minulého ročníku se z velké části proměnil a když se zdálo, že se začíná rychle sehrávat a rozjíždět k atakům čela tabulky, přišla vlna zranění a výsledkový propad. Trenér Jiří Klička prakticky neměl možnost systematicky budovat herní koncepci, každý týden měl k dispozici jinou jedenáctku. A to doslova jedenáctku. Řadu zápasů B-tým FK Olympie totiž odehrál s minimem hráčů na střídání, ve složení lepeném na poslední chvíli. Přesto zkušený fotbalový harcovník neztrácí optimismus a věří, že na jaře se béčko dokáže znovu vrátit do mnohem lichotivějších pater tabulky.
Když jste se v létě vracel ke kormidlu B-týmu, ambice byly asi o poznání vyšší než 13. místo v tabulce po podzimní části. Jak vypadaly Vaše předsezónní plány?
To rozhodně byly, nic nenasvědčovalo tomu, že podzim bude taková mizérie. Plány byly jasné – jít zápas od zápasu, snažit se hrát v klidných vodách středu tabulky, a když to půjde, pokusit se o „něco navíc“.
Před sezónou jste dával mužstvo dohromady na poslední chvíli, řada hráčů z bega Olympie odešla. Které ztráty považujete za zásadní z pohledu kvality kádru?
Určitě je to odchod zkušeného Lukáše Sekyry, ale i brankářské jedničky Martina Valtra, či nadějných hráčů jako jsou Honza Mach nebo Filip Miřátský. Ale takový už je fotbalový život a my, jako tým, se s tím musíme umět vyrovnat.
Úvod sezóny přitom vypadal poměrně slibně. 7 bodů z úvodních 4 kol, slušné výkony. Kdekdo by čekal, že Olympie bude hrát znovu o medailové pozice. Proč se dobře rozjetá sezóna nakonec zasekla?
Předem Vás musím poopravit – doufám, že se zasekla pouze první část sezony, a že se v jarní části jak herně, tak především výsledkově zvedneme! Ale zpět k Vaší otázce. Těch faktorů je hned několik: příliš mnoho zranění, neochota většiny hráčů trénovat a pracovat na sobě (těm několika výjimkám se omlouvám), velká nedisciplinovanost na hřišti i mimo něj (z toho nevyjímám ani sebe) a v neposlední řadě také v, kulantně řečeno, nedostatečné spolupráci s „A“ mužstvem…
Některá utkání byla výsledkově katastrofální, v Mokrém jste inkasovali osm branek, v Černém Dubu sedm. Kde hledat příčiny nejhorší defenzivy v soutěži?
Většinu příčin jsem již vlastně vyjmenoval, když jsem odpovídal na předchozí otázku, ale měli jsme v některých zápasech také velký kopec smůly. V remízovém utkání se Včelnou jsme neproměnili tolik tutovek, že se tomu ani nedá věřit. V prohrané utkání v Kameňáku totéž, domácí jsme k výhře vlastně sami dotlačili! Další prohraný zápas doma s Dívčicemi – opět neproměněno přehršel šancí. Nebo zápas v Lišově, tam nás porazil jediný schopný hráč domácích, byť to byl pendl z „áčka“, nedokázali jsme ho pokrýt, sami jsme darovali domácím po našich neskutečných chybách dva góly a my jsme nedokázali proměnit tutovky. No a vrcholem podzimu byl jednoznačně zápas ve Vrábči! To opravdu nebyl zápas pro slabé nátury! Ve 43. minutě vedeme 0:3, abychom ve 45. minutě inkasovali gól do šatny z rychlého brejku domácích po další naší neproměněné tutovce! O poločasové přestávce si řekneme, že se nesmíme nechat od domácích zbláznit, abychom pak v 55. minutě již prohrávali (!!!) 4:3! Pak jsme se neskutečně zvedli, opět jsme zápas překlopili v náš prospěch a vedli jsme 4:5 a místo abychom zápas dovedli v klidu do vítězného konce, horko-těžko jsme ubojovali konečnou remízu 5:5! Prostě ať se to komu líbí nebo nelíbí, postrádali jsme hlavně fotbalovou kvalitu. Jenom s bojovníky se výsledky dělat nedají ani ve III. třídě! A to všem těm našim bojovníkům opravdu děkuji za jejich mnohdy až heroický výkon, kdy si sáhli opravdu až na dno svých sil.
Řadu utkání jste byli nuceni hrát takřka v 11 lidech, bez možnosti trenérsky pracovat se sestavou a taktikou. Na druhou stranu dres béčka na podzim obléklo celkem 27 hráčů. Jak obtížné bylo v takové situaci pracovat?
Obtížné! A tím bych odpovědi na tuto otázku uzavřel…
Mluvili jsme o výrazných změnách ve složení béčka. Odchody dlouholetých opor měly vyvážit nově příchozí posily. Kromě talentovaných dorostenců do týmu přišli i zkušení hráči. Jak jste byl spokojen s jejich podzimními výkony?
Výkony Martina Procházky i Kryštofa Kleina byly pro nás více než příjemným překvapením, tady vidím velikou perspektivu do budoucna! Další z dorostenců Šimánek je velký fotbalový talent, ale co s tím, když na něho není spolehnutí? Nepřijde na trénink, nepřijde na zápas, to vše samozřejmě bez jakékoliv omluvy… Je to škoda, protože po fotbalové stránce by nám určitě moc pomohl, ale nutit nikoho nemůžeme. Musí si sám rozmyslet, co vlastně chce.
Co se týče těch zkušenějších, tak Lukáš Pavlovič přinesl fotbalovou kvalitu a je velká škoda, že byl dost velkou část podzimní části soutěže zraněný. Citelně nám chyběl. Martin Machálek nezklamal, ale byl na něm znát tréninkový výpadek a chyběla mu fyzická kondice. Do toho se ještě zranil, ale i přesto se nám snažil pomoci téměř v každém zápase! Kolikrát bychom bez něj nenastoupili k zápasu ani v jedenácti lidech… Do konce podzimu zranění nevyléčil, a tak doufám, že v zimní přestávce se dá do kupy. Další posilou je Filip Bouda. To je staronový hráč, který se vrací po několikaleté pauze. Chyběla mu fyzička, ale herně se jevil velice dobře. Škoda jen jeho těžkého zranění stehenního svalu, které ho vyřadilo na několik měsíců ze hry…
I přes nepodařený podzim pojďme skončit pozitivně. V jakém zápase Vás výkon mužstva potěšil a na čem byste rád stavěl pro jarní část sezóny?
Nejvíce se nám podařily domácí zápasy proti Chrášťanům a hlavně proti Mladému „B“, kdy nám vyšlo téměř vše, na co jsme sáhli. Byly to zápasy, kdy jsme hráli v naší téměř optimální sestavě a bylo to znát jak na herním projevu mužstva, tak i na výsledcích. Tady vidím, že pokud se nám budou vyhýbat zranění, pokud hráči zlepší přístup k tréninkům a k fotbalu jako takovému a pokud bude i lépe fungovat spolupráce s „A“ mužstvem, není důvod k nějakému přehnanému pesimismu. Ale až samotná jarní část soutěže ukáže, jak na tom budeme.
